Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvaha:

Z našich anket i duskuzí nám tak nějak vyplynulo, že špatná taktika hry je to, co nás trápí nejvíc.

Dovolím si tento problém trochu rozebrat z mého pohledu, jak jsem to vypozoroval během našich akcí. Nebudu se tady rozepisovat o tom co a jak přesně dělat, na to už byla sepsána spousta manuálů, které jsou ke stažení například na webu.

Nejprve co si asi pod pojmem taktika představit. Viděl bych to na soubor koordinovaných činností, které mají urychlit a maximálně zefektivnit splnění úkolu. Dá se do toho zahrnout pohyb v terénu, znalost místa, práce se zbraní, maskování, týmová komunikace, týmová spolupráce...

Naším největším problémem je asi právě týmová komunikace a spolupráce.

Komunikace mezi hráči je u plnění důležité mise nezbytná. Jinak postupuje hráč, který ví, že za rohem je nepřítel, protože jeho týmový spoluhráč mu o tom dal zprávu a jinak postupuje hráč, který nemá o nepříteli tušení. Komunikaci lze provádět dvěma základními způsoby:

  • pomocí signálů (ručních, vizuálních, hlasových, ...)
  • pomocí vysílačky

V prvním případě je nevýhodou, že hráč musí být neustále v očním kontaktu s ostatními spoluhráči, což je při postupu a průzkumu terénu značně obtížné (ve chvíli, kdy chcete postupujícího kolegu vedle upozornit na nepřítele za stromem, kolega podle Murphyho zákonů zásadně kouká jinam.

Jakmile ho na sebe upozorníte např. hvízdnutím, jste zpravidla oba prozrazeni a okamžitě ztrácíte výhodu "momentu překvapení"). Navíc nepřítel většinou spustí palbu ve chvíli, kdy očima nekontrolujete terén před sebou, ale snažíte se právě dorozumět s kolegou vedle, takže ani v první chvíli netušíte, odkud po vás střílejí.

Samotřejmostí je, že všichni hráči v týmu znají a umějí používat alespoň základní signály, protože váš spolubojovník se jinak může mylně domnívat, že mu dáváte najevo "Karle, jsi jednička".

Problémem při použití vysílačky je, že ve chvíli, kdy jste se přiblížili ze zadu k nepříteli a máte ho na mušce, začne se po vás shánět kolega s dotazem, kde že to jste (což může i za použití sluchátek váš protivník také dobře slyšet).

O tom, že v tu chvíli odpovíte kolegovi na "druhém drátě" si můžete nechat leda zdát, přece před hlavním útokem vlastní řečí do mikrofonu neprozradíte svoji těžce vydobitou pozici.

Další nevýhodou vysílačky je možnost jejího odposlechu protivníkem a v neposledním případě pořizovací náklady, které pravděpodobně ještě dlouho nedovolí, aby byl vysílačkami vybavený celý tým kompletně.

V případě, že má vysílačku jenom část týmu, dojde zpravidla k jeho rozdělení na dvě sekce (s vysílačkou a bez), kdy ta druhá netuší, co vlastně má teď tým v plánu. A z toho potom vyplývá snížení údernosti jednotky (pravděpodobně bude pro nepřítele horší útok 14 hráčů najednou, než dvou sedmičlenných sekcí).

 

Týmová spolupráce je s týmovou komunikací pevně spojená, bez komunikace se tým při pohybu vpřed (útoku) rozpadne a jednotka opět ztratí údernost.

Spoluprácí se rozumí, že si nikdo z členů nehraje "na vlastním písečku". Vždy by mělo jít o celkové vítězství útočící skupiny (nikoliv o to, kolik jsem za hru vystřílel nepřátel).

Týmová spolupráce by měla být samozřejmostí i pro snipery (přinejmenším zbytek týmu by měl vědět, kam sniper jde a s jakým úkolem).

Hlavní činnmostí, kterou od "svého" týmu očekávám je, že pokud kolega vidí, že po mě chce protivník střílet, že na něj upozorní (zpravidla palbou směrem k nepříteli). Tím sice prozradí svoji pozici, ale zbytek postupujícího týmu má šanci zbystřit a případně se ještě rozmístit.

V závislosti na vzdálenosti protivníka by mělo být samozřejmostí, že se ho (např. kulometné hnízdo, snipera) pokusí zlikvidovat co největší počet lidí z týmu (během doby, kdy jeden - dva členové jednotky nepřítele ostřelují, zbytek týmu se snaží najít lepší střeleckou pozici a přiblížit se k nepříteli co nejblíž a pokud možno z více stran).

Všichni víme, že kapacita zásobníku je omezená, proto nemůžu očekávat, že mě kolega bude krýt příštích 5 minut, než se někde pohodlně uvelebím. Jakmile spustí palba, měl by nastat rychlý přesun. Kolega, který zrovna tým "kryje" bude střílet jenom pár vteřin (potom musí dotočit zásobník a schovat se!).

Znamená to tedy, že jakmile slyším, že přestal střílet, začnu střílet já, abych kryl zase jeho a umožnil mu přesun (on je ten, na koho teď bude protivník pravděpodobně střílet nejvíc).

Tým by měl znát základy jednotlivých útočných formací (např. diamant a pod.), kde má každý z hráčů svůj úkol a přesnou pozici (hlídá např. pouze pravou stranu, protože ví, že kolega vedle hlídá levou).

V rámci týmové spolupráce se předpokládá, že tým se pohybuje společně (kromě snad snipera a případných několika málo "vyvolených", určených k oklamání nepřítele a případnému bočnímu útoku nebo útoku ze zálohy).

 

Naše hlavní nedostatky:

  • mizivá komunikace (skoro nikdo nezná ruční signály),
  • rozštěpený tým (každý se sice snaží pomoci týmu, ale ostatní nevědí, kde se hráč pohybuje a co má v úmyslu - kde tedy mohou čekat s jeho podporou a pod.)
  • málo "tréninků" (prakticky vždy se jedná o regulérní akce, kdy se část týmu rozštěpí a hraje proti sobě, takže celá Čurna málokdy hraje pohromadě v jednom týmu)

 

Co s tím?

  • všichni se naučit alespoň základní ruční signály
  • rozštěpit tým na menší skupinky, které budou VŽDY! hrát spolu (byť by posílily na akci tým spoluhráče). V každé skupince by měl existovat něco jako velitel, který vždy v rámci akce řekne "budeme útočit tudy a na tamto". Nad tím vším by měl být vždycky jeden "hlavní" velitel jednotky (jenomže to znamená mít autoritu u ostatních a to i v případě, že jsou s námi v týmu nováčci a hosté). Otázkou je, kam zařadit "náladové" hráče, kteří nemají zájem nebo čas hrát v rámci nějké skupinky. Teoreticky sem jde zařadit i snipery a manuálisty.

Takže hlavním a v minulosti už diskutovaným úkolem by mělo být rozdělit co nejvíc hráčů do jednotlivých a trvalých skupinek (v případě, že by hrál celý tým pohromadě by došlo ke sloučení s tím, že úloha hráče ve skupině bude stejná jako v případě jeho "kmenové" skupinky). Do toho se nám nechce z různých důvodů:

  • není mezi námi nikdo, kdo by mohl vždycky a na všechny akce (čímž trpí ostatní hráči ve skupince)
  • chci hrát po boku všech hráčů, střídat je, nemám chuť se trvale "izolovat" od ostatních do skupinky
  • s tímhle a tímhle nechci být ve skupince, protože ho buď dobře neznám nebo je "horší hráč" (tj. nemá výsledky, v akci se chová nemožně)
  • k tomu abych si občas zahrál se nepotřebuju nic učit a omezovat se (nikdo mi nebude říkat co a jak mám dělat, sám vím všechno nejlíp) aneb jdu do toho, ale jen když budu skupince velet JÁ
  • nechci být ve skupince s dotyčným XY, protože nemá odpovídající vybavení (nelze se spolehnout na to, že mě bude při postupu krýt, protože tam nedostřelí nebo má malou kapacitu zásobníku).
  • kdo a jak bude rozhodovat kdo s kým bude ve skupince?
  • chci do skupinky, ale s kým? Nikdo mě nechce?

Samozřejmě, že by šlo všechno koordinovat i bez utváření kmenových skupinek, ale to by znamenalo cvičit a hrát vždycky společně (takže si během roku moc nezahrajeme, protože v okolí není počtem a vybavením srovnatelný tým) a jednotka by nemohla nabídnout některé své členy na vyrovnání sil protivníkovi, protože každý v jednotce by měl mít svoje místo a úkol (při hraní jednou za týden si lze pamatovat, že mám vždy na starosti levé křídlo, ale těžko budu hrát další týden kvalitně při hlídání pravého křídla, protože kolegu "praváka" jsme "obětovali" na druhou stranu a navíc, kdo za mě vezme to levé?).

Tolik jen něco málo k zamyšlení nad taktikou, aby jste nemuseli za trvalého sněžení jenom brouzdat po netu a vymýšlet, jak ze svého Deserta uděláte gulomet :-)

 

Jarda

 

 Případné komentáře pište do diskuze.